"Ale babi, prosím tě...."
"Nech toho!" můžeme slyšet poslední dobou celkem často, u našich kamarádů, známých, či když projíždíte metrem pár zastávek a neslušně vyslechnete rozhovor vnučky s babičkou. Dostat knihu o lásce a ještě k tomu od vaší milované babičky je přeci něco úžasného, zvláště v této době, kdy se přeci vůbec nečte! Mezi mládeži je velmi známo, že starší generace je "out", totálně vedle - úplně jiný level. Ti přeci vůbec nerozumí tomu, co právě prožíváme..nezajímá je, že zrovna teď mají tu perfektní řasenku od Astor ve slevě, či jim musíte stále dokola opakovat, že ty roztrhané kalhoty jsou opravdu roztrhané schválně. Tak i tak, vám tu knihu plnou příběhů o dvou mladých "muckajících se" nešťastníků, s dychtivostí a s upřímnou radostí nakonec narvou se slovy: " To je tak úžasná knížka, co já jsem se u ní nabrečela" Po tomto divadle raději sbalíte knihu a vypadnete. Možná se vám ještě poštěstí a narazíte na "gang" klevetících babiček o všem možném a v duchu si říkáte, kam se poděly ty sny o pravé lásce, a o tom známém americkém hesle: "happily ever after"A ty jejich názory!
"Sorry babi, ale už nejsme ve středověku!"
Zřejmě babičkám nedochází, že se již nebojuje skoro o nic. Mládenci nedobývají srdce pannen pěním písní pod balkony a v politice nezáleží na chytrosti a inteligenci, nýbrž na penězích. Svět se mění, jen ti naši starouškové zůstávají tak nějak stejní. Modernizujeme společnost, kde se dá, tak bychom mohli dát alespoň počítač té naší babičce. Ano a za dva dny vám příjde dopis, že počítač vybuchnul. Děkuji nechci, to raději budu číst ty babiččiny knihy o lásce.
