Story.....

Jelikož ráda píši různé povídky, rozhodla jsem se je sem postupně dávat.
Vždy na kousky, aby to bylo více napínavější..:)
Tak začínáme příběhem, celkem smutným, za to krásným...)

-

1. Začátky

    „ Smrt… Zemřít musí být asi veliké dobrodružství. Proč lidé páchají sebevraždy? Není to přeci jen nějaká úleva od toho všeho?“

„ Elizabeth?! Elizabeth?!“ slyšela jen, jak někdo volá její jméno.

Pomalu se otočila za tím zvukem a spatřila celkem naštvaný pohled slečny Dawitsonové.

„Elizabeth… můžeš nám říci, co touto větou chtěl básník říci?“ tázala se paní profesorka a hodila při tom hlavou směrem k černé tabuli.

„ Proč bych vlastně nemohla umřít… co by mi bránilo…? pomyslela si

„Na co že se to ptala slečna a proč mi už zase krvácí prst?“ šokovaným polohlasem řekla.

„Promiňte… mohla byste mi zopakovat otázku?“ odpověděla dívka s velikýma, klidnýma, černýma očima a nepatrně se u toho začervenala, jakmile se nenápadně podívala na svůj krvavý prst.

„ Kruci, zvedá se mi žaludek…jak se mi dostalo to kružítko k ruce a proč musím  vždycky vypadat jako to nejtrapnější rajče!?“ říkala si v duchu a hledala něco čím by zakryla svůj krvavý prst.

Najednou se ozval zvonek a všech 20 mladých lidí se začalo hrnout ze třídy a ona si mohla oddechnout.

 Elizabeth se neochotně zvedala ze svého místa. Bylo úplně vzadu v rohu, kam nebylo moc vidět a kam nejmíň dopadalo sluneční světlo.

„ Podívej Elizabeth, nechci tě tu nijak dusit,jen proto, že jsi tu nová, ale pochop… musíš se více soustředit. Jsi na střední škole a podle toho by to také mělo vypadat, jo a „  otočila se s nepatrným úsměvem na tváři  ‚‚příště si o hodině nehraj s věcmi, když u toho nejsi duchem přítomna ano?‘‘ Stále se usmívajíc  se slečna Dawitsonová podívala na Elizabeth.

„ Ano slečno..vynasnažím se.“ Odpověděla dívka a odcházela pomalým jistým krokem ze třídy.

Den utekl a ona šla domů. Cestou se ještě stavila v knihkupectví. Milovala ho.

Její otec také vlastnil knihkupectví, než zemřel.

„ Dobrý den.“ Pozdravila a namířila si to přímo k tomu nejzaššímu koutu místnosti. Odhodila tašku do rohu a rukou začala přejíždět po regálech. Vzpomínala u toho se zavřenýma očima na dny, kdy byl tatínek ještě na světě.

„ Ať se stane cokoliv, budu vždy s tebou!“ říkával jí s úsměvem.

Po tváři ji stekla slza… rychle otevřela oči. Podívala se na hodiny..

„ Už musím jít domů“ řekla si s povzdechem, sebrala tašku ze země a vyrazila.

„ Ooo tady je moje malinká sestra!“ pozdravil Elizabeth již u dveří její starší bratr Thomas

„Thomasi, jdi se vycpat.“

„ Blbej den?“ mrkl na ni a strčil ji do ruky sklenici s limonádou.

„Zase jsi někoho skolila díky tvé super koordinaci?“ zasmál se nahlas Thomas